Střední zdravotnická škola Písek

Písek, který vznikl v polovině 13. století nad zlatonosnou Otavou, si po staletí vytvářel bohatou kulturní a školskou tradici. Byl často nazýván „jihočeskými Aténami“, někdy také městem studentů. A právem. Jsou zde jak střední školy se zaměřením na všeobecné vzdělání, tak i školy odborné. Mezi ně se řadí i Střední zdravotnická škola.

 

Historie a vývoj vzdělávání v oblasti ošetřovatelství spadá již do 2. poloviny 18. století. Škola navazuje na tradici škol pro ženská povolání, která v Písku existovala již v roce 1860. Na takzvané dívčí škole tehdy vyučoval A. Heyduk a PhDr. J. Pažout. Nadšení mladí učitelé vypracovali učebnice: Nauka o člověku, Lidská duše, Slovanské bájesloví.

 

Škola byla vystavěná na levém břehu řeky Otavy u Kamenného mostu, u městského chudobince. Odborná škola pro dívčí povolání, která žákyním poskytovala vyšší vzdělání, byla založena v r. 1906. V jejím čele stál Karel Kálal, jehož pamětní desku naleznete na budově školy a jež ji vedl do roku 1914. Karel Kálal byl přesvědčen, že vzdělaná žena velmi prospěje nejen rodině, ale uplatní se i ve veřejném životě, a tak se stane oporou pro vzdělání celého národa.

 

Na této škole se tehdy vyučovalo např. českému jazyku, vychovatelství, zdravovědě, péči o dítě, kreslení, šití, nauce o potravinách, domácímu hospodářství, vaření, tělocviku, zpěvu apod. Absolventky byly takto připravovány pro roli hospodyně a matky. Mohly se specializovat na ošetřovatelky nemocných, ošetřovatelky kojenců, společnice k dětem. Pro nedostatek místa se vyučovalo na různých místech v Písku, v soukromých domech, i v budově dnešní obchodní akademie.

 

O vývoji zdravotnického školství mezi světovými válkami však mnoho informací historické zdroje neuvádějí. Po 2. světové válce se v dobových dokumentech objevuje zmínka o Veřejné odborné škole pro ženská povolání. Čtyři třídy dvou ročníků navštěvovalo tehdy 111 děvčat.

 

Zásadní zlom v poválečném rozvoji československého ošetřovatelství znamenal rok 1948. Podle školského zákona právě z roku 1948 byly ošetřovatelské školy slučovány s rodinnými školami a vznikaly střední zdravotnické školy, které vychovávaly střední zdravotnický personál.

 

Stejná situace byla i v Písku. Na začátku 50. let se škola mění na Vyšší zdravotnickou školu v Písku se čtyřletým studijním programem. Byly otevřeny dva obory, a to zdravotní sestra a dětská sestra. V dalších letech nese název Střední zdravotnická škola.

 

Prvním ředitelem Střední zdravotnické školy byl Václav Vimmer. Od roku 1956 se stal ředitelem školy RNDr. Abund Žlábek, který do té doby vykonával funkci proděkana Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích.

 

Výuka byla organizována tak, že polovinu předmětů tvořily všeobecně vzdělávací předměty, takže absolventky vykonáním maturitní zkoušky mohly vstupovat na jakoukoliv vysokou školu. Druhou polovinu předmětů tvořily předměty odborné, součástí byl i praktický výcvik. Tuto výuku zajišťovaly instruktorky, v jejich čele stála p. Barbora Petrášová. Složku odborného vzdělání tvořilo základní a speciální učivo.  Mezi základní část patřily předměty jako byla anatomie, patologie, hygiena, mikrobiologie, první pomoc apod. Speciální učivo tvořily předměty ošetřovatelská technika a praktický výcvik.

Právě předmět praktický výcvik byl vyučován v nemocnici. Na odborném růstu studentek se podílely nejen instruktorky ze školy, ale i sestry a lékaři písecké nemocnice. Ti vyučovali ve škole odborné předměty jako byly choroby vnitřní, choroby chirurgické, choroby ženské a porodnictví a další.

 

Během dalších let prodělalo zdravotnické školství řadu změn, většinou se jednalo o změny názvů předmětů a tím spojené drobné úpravy učebních plánů a osnov. Kromě středních zdravotnických pracovníků se ve škole vzdělávaly i ošetřovatelky, a to nejprve v 3,5 letém učebním oboru ošetřovatelka, pak ve dvouletém oboru ošetřovatel – ošetřovatelka. 

 

Po sametové revoluci se v roce 1992 obor zdravotní sestra transformoval na obor všeobecná sestra. 

 

V roce 1994 byla dokončena rozsáhlá přestavba stávající části a přístavba nové budovy. Díky své poloze se stala škola obětí ničivých povodní v srpnu 2002, kdy voda z řeky Otavy dosahovala až do výše pěti metrů.

 

Největší změnu však zdravotnické školství zaznamenalo v roce 2003. Zcela se změnila jeho koncepce. Všeobecné sestry jsou vzdělávány na vyšších zdravotnických školách a vysokých školách. V rámci středního školství byla výuka v oboru všeobecná sestra ukončena a nahrazena oborem zdravotnický asistent. V roce 2018 dochází opět ke změně a z oboru zdravotnický asistent se s úpravami stává obor praktická sestra.

 

V současné době jsou tedy ve škole otevřeny dva obory, praktická sestra (bývalý zdravotnický asistent) v denní i dálkové formě a zdravotnické lyceum. Zde jsou studenti připravováni k dalšímu studiu na vysokých školách s lékařským a ošetřovatelským zaměřením.

 

Střední zdravotnická škola, Písek, Národní svobody 420, jak zní celý její název, se již více než 60 let podílí na výchově zdravotnického personálu. Školou prošly stovky zdravotních sester, dětských sester i ošetřovatelek. Naše absolventky a absolventi by nikdy nedosáhli své odbornosti bez spolupráce se zdravotnickými zařízeními, sociálními zařízeními i se soukromými lékaři. Výuka by nebyla možná bez praxe v terénu, u lůžka klienta bez dohledu odborných učitelek, sestřiček i lékařů z písecké nemocnice, za což jim patří velký dík.

 

PhDr. Helena Šatrová, ředitelka školy